Místnost najednou potemní. Podívám se k oknu. Už ty jejich triky znám. Mezi mřížemi a okenní tabulkou stojí natěsnané dítě. Obličej připláclo na sklo a upřeně si mě prohlíží. Náhle zbystří, začne přehnaně artikulovat, mávat rukama a něco povykovat. Krčím rameny a dělám, že nerozumím. Vytrvale ukazuje na kliku okna, abych jí otevřela. Tvářím se, že nevím, co chce. Připleskne čítanku na okno a snaží se mi vysvětlit, že se jako jde učit. Opět pokrčím rameny a stejně vehementně gestikuluji, že jako má oběhnout dům a přijít mi říct, co potřebuje. Udělá kyselý obličej, nafoukne tváře a proskočí mezi tyčemi mříží. Netuším, kdo sem ty mříže dal. Ale jejich prolézání patří k místnímu koloritu.
Za malý moment prásknou vstupní dveře. Vřítí se dovnitř a nasupeně konstatuje, že si asi sedím na vedení, když nechápu, že se chce jít učit a že jsem jí měla otevřít. „Proti sluníčku jsem toho moc neviděla," zalžu. V některých aspektech jsem pedant. Třeba neustále vyžaduji, aby se do místnosti vcházelo dveřmi.
„Co máme dneska za úkoly?" ptám se. Množné číslo používám záměrně, úkoly stejně zvládáme společnými silami. A snažím se, aby to i přes veškerou únavu znělo alespoň trochu nadšeně. Otevře čítanku a ukazuje na stránku s nadpisem „Telefon". Z pod čítanky ještě vytahuje desky plné papírů. „Ukážu ti nové obrázky, chceš?" ptá se. A tak kývnu. Rozloží si desky na klíně a listuje stránkami. „To je Anna Boleynová, našla mi ji Karolína," hlásí. Probíhá obrázky tak rychle, že ani nestíhám vnímat, co na nich je. Ale ona je zná do posledního detailu. Vytištěné černobíle na šmírácích. Nosí si je s sebou jako poklad. „Tak dělej, jdeme číst, ne?" odkládá desky na zem a tváří se, jako bych ji celou dobu zdržovala od vzdělávání. Pustí se do prvních vět. S vytrvalostí slabikuje slovo za slovem. Občas zapomene, jak vypadá „ch". Najednou se zarazí. Nepřítomně se dívá na stěnu před sebou. Na pobídku, aby pokračovala ve čtení, nereaguje. Její myšlenky se opět někam zatoulaly. „Jsem chytřejší než Jindřich Ⅷ.?" vyhrkne. Na tuhle otázku neznám odpověď.
Dneska jen přemýšlím, jestli píše levou nebo pravou. A nemohu si vzpomenout.
****
Klientce, co přišla na brněnských houpačkách o dva prsty.