Květa vystudovala archeologii a chtěla pokračovat ve studiu doktorandském. Jenže, pak se jí, částečně neplánovaně, narodil syn a tak studium přerušila. Jak říká, věřících archeologů není mnoho. Květa se totiž považuje za katoličku. A je na to hrdá. Boží přikázání jsou pro ni víc, než její vlastní zájmy:
„Vypráví mi, že ji na dnešek pozvaly kamarádky do kavárny. Nechají jednou děti doma svým manželům a udělají si dámský večer. Jenže, zprávy na ČT 1 už začaly a já a Květa sedíme u nich doma v kuchyni. Zajímá mě, proč s kamarádkami nešla. Vysvětluje mi, že je postní období a ještě k tomu pátek. V postním období má člověk upustit od světských radovánek a připravovat se na příchod Krista. Tak to stojí v Bibli. A pro ni je duchovní život důležitější, než ostatní záležitosti. Proto zůstala doma, půjde s nimi, až půst skončí" (PZ 2.4.2008).
Často mluví o pokoře. Bůh po nás chce, abychom byli pokorní:
„‘Tvůj tatínek teď bude muset být hodně pokorný,‘ řekla jedné své kamarádce po úrazu jejího otce. A pak pokračovala, že Bůh vždycky ví, co a proč dělá, že nic se neděje jen tak, ale je Božím záměrem. A my musíme Bohu důvěřovat, důvěřovat a být pokorní, protože on má vše pevně ve svých rukách" (PZ 2.4.2008).
Chodí do kostela, protože tam se může setkat s živým Bohem. A čte životopisy svatých i jejich literární díla. Literatura jí, jak sama říká, dává sílu, naději a také příklady, jak žít:
„Ptám se jí, odkud bere sílu a podporu pro svoji víru. Říká, že čte hodně životopisy svatých, nebo o zázracích, které vykonali. Ty [knihy] jí pomáhají její víru upevnit. Ptám se jí, kde tedy nachází pravidla pro svoji víru. Jestli ji čerpá z knih, které čte, nebo odněkud jinud. Odpovídá, že hodně z knih, ale že taky přijímá katolické učení a jím se řídí" (PZ 2.4.2008).
Květa své víře dává duchovní i hmotný rozměr, její byt se postupně zaplňuje nejrůznějšími artefakty s náboženskou symbolikou. Věci – knihy, přívěšky, křížky a obrazy – jsou svědci náboženstvím protknutého života, skrývají v sobě příběhy mapující Květinu cestu víry:
„Na zrcadlové komodě v kuchyni visí svazek levandule. Jak jsem se dozvěděla, jedná se o levanduli ze, slovy Květy, Svaté země. Jejich malý syn se po levanduli natahuje a maminka napůl k němu, napůl ke mně říká, že ta kytička ho vždycky zajímá a určitě se mu líbí proto, že je ze Svaté země. Vypráví mi, jak oba manželé byli ve Svaté zemi a jak tam chvíli pobývali v jakési křesťanské komunitě. Prý se tam cítili velmi dobře a vůbec jim nechyběli ani příbuzní ani kamarádi v Čechách a že by si dokázali představit, že by v té komunitě žili" (PZ 27.3.2008).
Květa se neustále pohybuje mezi dvěma podobami víry. Snaží se být dobrou katoličkou a svět hodnotí ze své „katolické perspektivy". Dodržovat Boží požadavky, žít jako správný věřící, to jsou jedny z hlavních bodů jejího postoje:
„Procházíme okolo náměstí […]. Květa konstatuje, že tam kde se rozdává něco zadarmo, nebo kde se rozdávají peníze, tam se lidi hrnou. Ale do kostela, kde se rozdávají vstupenky do věčného ráje, nepřijdou. A s odkazem na lidi na náměstí ještě říká, že lidé jsou dneska strašně konzumně orientovaní a že jim jde jen o hmotné statky, které mohou spotřebovat tady a teď. Nikdo z nich se nestará o svou duši a neuvažuje v delších časových horizontech" (PZ 9.4.2008).
Ovšem, Květa není pouze osobou pasivně přijímající předem dané učení. Květa si vybírá. Rozhoduje se, do jakého kostela půjde, zvolila si komunitu, kam občas jezdí. A čte, knihy, noviny, básně, a k přečtenému zaujímá svoje vlastní stanoviska. Spolu s manželem si utváří vlastní podobu katolické víry. Modlí několikrát za den, někdy svými slovy, jindy modlitbami s předem daným zněním. A někdy víru praktikuje ne zcela obvyklými způsoby:
„Když jedou na výlet, tak se prý modlí v autě. Takže modlitby rozhodně nezanedbávají. Modlí se většinou Korunku, když jedou déle, tak ještě růženec […]. A když projdou Korunku i růženec, tak se modlí ke svatým, nebo litanie nebo ještě nějaké další modlitby. V autě se modlí ty modlitby, které člověk neříká vlastními slovy. Aby u nich mohl Michal řídit. Někdy taky zpívají různé písničky. A se smíchem dodává, že zpívá i Michal, který jinak zpívat odmítá. A že mají docela široký repertoár" (PZ 2.4.2008).
Květa se chce ve své víře cítit dobře. Plnit přikázání a dodržovat pravidla víry, to je pro ni málo. Chce více. Chce se do tvorby víry zapojit, formovat ji podle svého cítění. Víra v jejích rukách se přeměňuje na plastickou hmotu. Jenže, Květa je katolička. Ví, že své víře může dávat nejrůznější podoby, ale tvaruje ji pouze ve schválených hranicích katolicizmu. Květa je kouzelnice. Uvnitř toho, co se zdá být hranicemi sešněrovaným vyznáním, zvládá tvořit jeho nové podoby. Květa je jedna, způsobů její víry nesčíslně.
Pozn.: Jména osob v textu byla v změněna, Květa s použitím citací z našich setkání souhlasila.