Pozitivní příběhy by se jistě četly dobře, ale při vší snaze, jsem si vzpomněla zatím jen na jeden skoro pozitivní, kdy slečna místo z šesté třídy vyšla díky zvládnutí reparátu až ze sedmé. A jeden pozitivní – jiná slečna se dostala na vžuční obor kuchařka.

K Vaší práci mohu vyjádřit jen obdiv. V článku by potěšil, alespoň jeden nadějnější příběh.
Z Vašich příkladů vysvítá něco,co už „rodinná terapie“ nějaký čas ví, že problém jednoho, je problémem celé rodinny a bez její podpory se často nedá řešit. Napadá mne dále, a tak to z textu na mne působí, že bez širší společenské podpory je Vaše práce skutečně sisyfofská. Určitě však ne nesmyslná.

Přeji Vám v ní zdar a sílu.