Míjím stánek s langošema a další se Starobrnem. Na tělesné potřeby se tu nezapomnělo. Kousek od langošů a piva stojí stan. Bílé šapitó s nápisem „kaple". Uvnitř školní lavičky z tělocvičny, oltář, eucharistie a bílé lilie. Pak mě pohltí budova F. Závan kávy a pizzy. Nejen slovem Božím člověk jest živ.
Na scéně
Kolem se prohání děti na plastových motorkách a na koloběžkách. Jednu koloběžku uzme dospělák s důležitě červenou visačkou „Katolická charismatická konference. Organizátor". Šňůrku k visačce zaplatil ČEZ. Pádí si to mezi lidmi do předních řad. Zastaví, prohodí několik vět a už zase s koloběžkou proráží proudící skupinky lidí, tentokrát ve směru „zákulisí". Taky bych chtěla, tu koloběžku.
Daleko vpředu na pódiu se pohybuje člověk. Mocným hlasem pronáší, že „žízní". Tedy, ne on, ale Ježíš. Vlastně, on taky. Čím víc věří, tím větší žízeň má. Přijmout Boha, to žízeň trochu uhasí. Alespoň takhle to tvrdí. Přijmout Ježíše jako osobního spasitele. Moje „Já" a můj vztah k Bohu, moje žízeň a jeho žízeň. Nic víc se tam už nevejde.
Na pódiu se objevuje žena. Posílá přítomné na misie. Do sousedních vesnic a mezi kamarády. A pak ji vystřídá muž plný euforie. Vykládá, jak mění lidi z bezvěrců na křesťany za jedenáct týdnů. Věřící rychlokvašky. Tohle už začíná být na můj čumák vyrostlý ve studeném protestantizmu trochu moc. Křesťanem snadno a rychle. Za doprovodu profesionálního úsměvu. A to všechno zadarmo!
Fascinace čísly
„Na večeři jsme pozvali celé Brno. Na úvodní večeři přišlo 300 lidí. V našem kurzu jich pokračovalo 150. Kurz dokončilo 120 osob. Většina z nich se zúčastnila dobrovolného víkendového pobytu v pivovaru Černá hora. Z těch 120, kteří kurz dokončili, se jich 80 na konci našeho kurzu stalo křesťany!" Mocný potlesk. „V roce 2013 bychom rádi pozvali na večeři celou Českou republiku!" Potlesk.
„V předchozích jedenácti týdnech probíhal malý kurz. Účastnily se jej čtyři osoby. Minulý týden jsme kurz ukončili. Tři ze čtyřech účastníků se stali křesťany a dnes jsou tady mezi námi!" Potlesk.
Pozitivistické paradigma zasáhlo až sem. Doložitelnost tvrdými čísly, ta se počítá. I skutky Boží je lepší podepřít „nezpochybnitelnými" fakty.
Neuchopitelný nepřítel
Lamentují nad sekularizací světa. Nad tím, že dnešní společnost je nevěřící. A zdůrazňují, jak je třeba lidem dát možnost setkat se s Bohem. Obrátit svět k víře, to si kladou za úkol, mezi řádky. Svět za zdmi pavilonu F. Společnost se vzdálila Bohu. Víc se ale nedozvím. Ti sekularizovaní zůstávají abstraktní a tajemní. Jen je jasné, že z nich jde strach.
Cesta zpět
Odcházím před posledním bodem programu. Ještě se zastavím u knížek. „Jestli Vám mohu poradit, tak tato kniha, o které se tady již mluvilo a ještě bude mluvit, je opravdu výborná. Mohu Vám ji jen doporučit!" vykládá mi prodejce z vlastní iniciativy. Zanechávám ho jeho proslovům. Přede dveřmi mi řádová sestra v hnědém oblečení podává letáček o „Miles Jezu". Se žádostí o sponzorský dar. I tu víru je třeba umět prodat. A taky zaplatit.